Jaterní onemocnění na sebe může upozornit celou řadou různých příznaků. Některé z nich můžete pozorovat od začátku onemocnění a při jeho mírném průběhu, jiné jsou známkou pokročilého onemocnění a již těžkého poškození jater.

Pokud máte některý z příznaků dole uvedených, nebo máte-li podezření na jakékoliv jaterní onemocnění, objednejte se k lékaři.

Známky mírného poškození jaterních funkcí

nevolnost, zvracení, nechutenství

 

Hepatitida typu C se přenáší hlavě přímým kontaktem s nakaženou krví. Pokud máte nějakou zkušenost, kdy byste přišli do styku s krví a nejste si jisti, nechte se vyšetřit u lékaře. Teprve potom budete mít jistotu.

"Céčko" a drogy

Více než polovina případů souvisí se současným nebo dřívějším užíváním nitrožilně podávaných drog. Nákaza se přenáší obvykle opakovaným používáním a vzájemným půjčováním injekčních jehel. Ale pozor, virus se může šířit i kontaminací obsahu stříkačky! Od jednoho nakaženého uživatele se infekce rychle rozšíří na ostatní.

Problém drog a hepatitidy C se však neomezuje jen na nitrožilní drogy. V poslední době byl popsán i přenos pomocí trubičky používané pro společné šňupání kokainu. Při pravidelném šňupání se Vám totiž na nosní sliznici vytvářejí drobné trhlinky na kterých se tvoří kapky krve. Stačí malá kapka a jste nakažení.

"Céčko" a transfúze

Máte pocit, že "Céčko" je jen nemocí "narkomanů" a Vás se netýká? Ani zdaleka. Druhou velkou skupinu nemocných tvoří lidé nakažení krví nebo krevními produkty ve zdravotnickém zařízení. Jsou to:

• pacienti, kteří dostali transfúzi krve
• pacienti, kterým byl transplantován orgán
• pacienti, kteří byli léčeni pro poruchu srážlivosti krve krevními produkty vyrobenými před rokem 1992

V červenci roku 1992 byl zaveden plošný systém kontroly všech krevních produktů. V současnosti je díky tomu nebezpečí nákazy touto cestou nižší než jedno procento.

"Céčko" ve zdravotnictví

Pracujete ve zdravotnictví? Uvědomujete si dostatečně své riziko? "Céčko" častěji ohrožuje zdravotníky a laboranty. Při své práci přicházíte často do kontaktu s potencionálně nakaženou krví. Hrozí Vám proto vysoké riziko náhodného poranění o infikovanou jehlu. Tento, takzvaný profesionální druh nákazy se může dotýkat i policistů, hasičů a příslušníků pořádkových služeb.

"Céčko" a tetování

Jste tetovaní nebo máte piercing? Uvažujete o podobném zkrášlení svého těla? Buďte opatrní! Mezi další, i když méně obvyklé způsoby nákazy patří kontakt s nedostatečně sterilizovanými nástroji používanými při piercingu, tetování nebo akupunktuře.

Nebezpečí číhá skoro všude. Jak se mám účinně chránit? Vyhněte se kontaktu s předměty, které mohou jakýmkoliv, byť nepatrným, způsobem přijít do kontaktu s krví. Z toho důvodu si nepůjčujte cizí čepelky na holení, klíšťky na nehty nebo zubní kartáčky!

"Céčko" a sex

Často diskutovaným způsobem nákazy je přenos prostřednictvím pohlavního styku. Jak moc se mám bát? Tato cesta je možná, avšak v praxi méně obvyklá. Ve spermatu, vaginální tekutině a slinách se vyskytuje jen velmi malé množství viru.

Udržujete vztah s jedním sexuálním partnerem? Riziko nákazy máte menší než 5 procent. Nemáte stálého sexuálního partnera, často je střídáte? Vaše riziko je o poznání vyšší. Rizikové jsou také techniky, při kterých dochází k poranění tkání a kontaktu s krví (například poranění sliznice rekta při análním styku).
 

"Céčko" a těhotenství

A co těhotné matky s "Céčkem"? Ve velmi malém počtu případů (zhruba 2 až 3 procenta) může dojít k přenosu infekce z těhotné matky na dítě. K přenosu viru od nakažené matky na novorozené dítě dochází nejčastěji během porodu, kdy se krev matky smíchá s krví dítěte. Přenos mateřským mlékem prokázán nebyl. I když jste žena s hepatitidou C, můžete bez problémů kojit. Zvýšené opatrnosti dbejte v případech, kdy Vám, zejména v počátcích kojení, popraskají bradavky. Krvácející bradavky mohou být cestou přenosu viru.


Hepatitida typu C se přenáší především krevní cestou. Vyhněte se kontaktu s krví!

Uživatelé drog

Hepatitidu typu C může mít odhadem až 75 procent lidí, kteří si někdy v životě aplikovali nitrožilně drogu! Některé statistiky uvádějí, že po pěti letech života v komunitě uživatelů drog a při jejich společné aplikaci je až 90 procentní riziko nákazy virem HCV. K šíření infekce přispívá sdílení předmětů denního života a pomůcek pro aplikaci drogy. Infikovat se lze i při náhodném nebo příležitostném užívání.

Příjemci krve

Virus hepatitidy C byl až do svého objevení odpovědný až za 90 procent všech onemocnění jater vzniklých po transfuzi krve. Bez dostatečných diagnostických metod nebylo možné jejich původce odhalit. Dárci krve infikovaní virem HCV tak, ve snaze zachránit život ostatním, nevědomky předávali nebezpečnou chorobu. Vývoj poznání a následné plošné zavedení testování dárců přineslo výrazné snížení rizika nákazy touto cestou.

Pokud jste v minulosti měli krevní převod nebo pokud patříte do některé z rizikových skupin níže a nemáte-li stoprocentní jistotu, nechte se vyšetřit u lékaře.

Zdravotníci

Pracovníci ve zdravotnictví jsou ohroženi nákazou virem hepatitidy typu C v případech, kdy přicházejí do styku s krví, používají při práci injekční jehly nebo ostré nástroje. Šíření nákazy lze předejít používáním ochranných rukavic a roušek, jednorázových pomůcek, a sterilizací použitých nástrojů. Za naprostou většinu nákaz může nešťastná náhoda, agrese ze strany pacienta nebo nedbalost.

Děti infikovaných matek

Riziko přenosu viru z matky na dítě je nízké, díky vzájemnému úzkému kontaktu však reálné. Dochází k němu ve 2 až 3 procentech. Nejčastěji v průběhu porodu kdy krev novorozence přichází do přímého styku s krví matky. Dítě narozené matce s hepatitidou C by mělo být v jednom roce věku otestováno na přítomnost viru. Kojení nepředstavuje riziko. Nebezpečné mohou být pouze popraskané, krvácející bradavky.

Promiskuitní osoby

Přenos viru hepatitidy C se děje prostřednictvím krve. V ostatních tělesných tekutinách je obsažen jen ve velmi malém množství. Časté střídání sexuálních partnerů však riziko nákazy zvyšuje. V těchto případech se důrazně doporučuje dodržovat pravidla bezpečného sexu. Zvýšenou opatrnost zasluhují sexuální praktiky, při kterých hrozí poranění nebo kontakt s krví partnera - anální styk, styk během menstruace.

Ostatní

Hepatitidou C jsou ohroženi všichni bez rozdílu. Vedle jasně prokázaných způsobů nákazy existuje i nezanedbatelný počet nemocných, u kterých není přítomen žádný z rizikových faktorů. Deset procent nemocných se tak nikdy nedozví, jakým způsobem mohlo právě u nich k nákaze dojít.

RIZIKOVÉ FAKTORY

• transfuse krve
• užívání drog
• práce ve zdravotnictví
• sexuální partner nebo člen domácnosti s hepatitidou v anamnéze
• střídání sexuálních partnerů
• nízká socioekonomická úroveň
   

Objevili jste u sebe některý z rizikových faktorů přenosu HCV? Pozorujete na sobě příznaky poškození jater? Domluvte si konzultaci u svého lékaře a nechte se vyšetřit! Ale pozor. Chronicky probíhající hepatitida C nemusí být navenek nijak znát. Mnoho nakažených se cítí dobře a nepociťuje žádné obtíľe. To zase ale na druhou stranu ještě nezakládá důvod k panice. Nemocný nemusí být nutně každý. Vyhledávací vyšetřování se doporučuje u vysoce ohrožených skupin.

 

Nechat vyšetřit byste se měli URČITĚ v případech kdy:

• Jste uživateli nebo jste v minulosti užívali nitrožilní drogy, i když k tomu došlo jen jednou a před mnoha lety
• Byli jste v minulosti léčeni krevními produkty
• Jste dlouhodobě dialyzovaní
• Máte abnormální výsledky jaterních testů, zejména zvýšené hodnoty enzymu ALT.
• Přijali jste krevní transfusi nebo transplantaci některého orgánu (Nejste si jistí? Kontaktujte lékaře!)
• Píchli jste se použitou jehlou nebo se vám dostala krev cizí osoby na sliznice, například do úst, nosu nebo hrdla
• Měli jste nějakou pohlavně přenosnou chorobu. Jste si jisti, ž e Vás zároveň nenakazilo i "Céčko"? Neváhejte vyrazit k lékaři.

Možnost vyšetření ZVAŽTE v případech kdy:

• Často střídáte sexuální partnery
• Váš partner má nebo měl virový zánět jater
• Máte jakékoliv pochybnosti

Navštívili jste již lékaře? Vyšetření protilátek proti HCV Vám vyšlo pozitivně? Nepanikařte a nechte si provést další vyšetření. V případě pozitivity prvních záchytných testů následují další. Ty ujasní o jaký typ jaterního onemocnění se právě u vás jedná a jakým způsobem bude možné je léčit. Lékař Vás informuje o Vaší nemoci a poradí jak se chovat zodpovědně a zamezit dalšímu šíření viru.

  Hepatitida C je vážné onemocnění jater. Může probíhat skrytě a nevzbuzovat jakékoliv podezření. Nechte se vyšetřit v případě, že spadáte do některé z ohrožených skupin.

Léčba "Céčka" spočívá v zamezení dalšího poškozování jaterních buněk a urychlení obnovy jater. Jejím cílem je odstranit virus z Vašeho těla a dosáhnout dlouhodobého vymizení projevů nemoci. Co když to nejde? I v případě, kdy se nepodaří virus zcela zahubit může léčba zpomalit postup hepatitidy a snížit poškození Vašich jater.

Léky

Mezinárodně uznávaným standardem v léčbě "Céčka" je kombinovaná léčba pomocí interferonů a ribavirinu.

Interferony
Interferony jsou malé bílkoviny přirozeně produkované buňkami Vašeho imunitního systému. Pomáhají tělu bránit se před "cizími nájezdníky", brání například množení virů v buňkách. Existují tři typy interferonů - alfa (používaný v léčbě hepatitidy C), beta a gama. Při podávání v dávkách mnohem vyšších než v jakých jej tvoří samotný organismus dokáže interferon hubit viry a zastavit jejich množení.

Interferony se obvykle podávají ve formě podkožních injekcí. Jejich množství záleží na konkrétním přípravku. Obvykle jde o tři injekce týdně. Nově byl však vyvinut pegylovaný interferon. Jeho speciální struktura umožňuje dávkování jedenkrát týdně. Tím se zvýší Vaše pohodlí a zároveň to zvyšuje účinnost léčby. Budu muset pokaždé k lékaři? Ne. Injekcí se nemusíte bát. Můžete si je po vysvětlení aplikovat sami, podobně jako inzulín při cukrovce.

Léčba interferony je dlouhodobá, trvá 11 až 12 měsíců (48 týdnů).

Vysoké dávky interferonu však nejen pomáhají, ale ohrožují i samotný organismus. Proto je léčba často spojena s celou řadou komplikací a nežádoucích účinků. Hlavní komplikace představuje:

• Flu-like syndrom - můžete mít příznaky jako při chřipce - zvýšenou teplotu, bolesti v kloubech a svalech, bolest hlavy, budete unavení
• Snížení chuti k jídlu, nevolnost, zvracení, průjem
• Krevní poruchy - sníží se počet Vašich krevních destiček a bílých krvinek - to způsobí větší sklon ke krvácení
• Psychické poruchy - deprese, sebevražedné sklony
• Potíže se štítnou žlázou - snížení nebo naopak zvýšení její funkce
• Kožní vyrážky
• Dočasná ztráta vlasů

Výskyt těchto vedlejších reakcí je u každého jiný. Právě u Vás se nemusí projevit vůbec. Obtíže často vznikají po zahájení léčby a postupem času mizí. Jde s tím něco dělat? Existují postupy jak tyto nepříjemnosti zvládat. V některých případech však mohou tvořit nepřekonatelnou překážku další léčby.

Ribavirin
Ribavirin patří do skupiny virostatik - látek užívaných v léčbě virových onemocnění. Působí proti některým DNA a RNA virům. Blokuje jejich množení ve Vašich buňkách. U samostatně podaného ribavirinu nebyl prokázán podstatný účinek. Zdá se však, že působí synergicky s interferonem. To znamená, že společně mají účinek, který nemá žádný z nich samostatně.

Ribavirin budete užívat ve formě kapslí polykaných denně ráno a večer. Dávka bude záviset na Vaší hmotnosti a na tom jak budete léčbu snášet. Délku trvání kombinované léčby určují především typ a množství viru jímž jste infikováni.

I ribavirin však má své nežádoucí účinky. Mezi hlavní patří:

• Krevní poruchy - poklesne hladina Vašeho hemoglobinu a sníží se množství červených krvinek přenášejících kyslík - vznikne anémie provázená dechovými obtížemi, únavou a slabostí.
• Teratogenní působení - může způsobit závažné vrozené vady nebo vyvolat potrat. Ribavirin nesmějí používat těhotné ženy ani muži uvažující o založení rodiny. Nebezpečí přetrvává ještě několik měsíců po ukončení léčby.

K tomu se přidávají již popsané reakce vyvolané interferonem.

V případě, že Vám ribavirin způsobí nepřekonatelné obtíže, je možné vést léčbu pouze interferonem. V takovém případě hovoříme o monoterapii.

Rostlinná léčba

Pomáhají i nějaké bylinky? Ano. Vedle standardních postupů existují i prostředky rostlinné léčby. Jejich užívání je však vždy nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem. Bylinné přípravky nenahrazují řádnou léčbu! Jde pouze o doplněk terapie. Užívají se výrobky z následujících rostlin:

Ostropeřec mariánský (sylimarin)
Pupava
Smetánka lékařská
Bělas
Hořec
Šťovík žlutý  

Vitamíny

Časté dotazy pacientů se týkají užívání vitamínů. Jejich účinnost nebyla jednoznačně prokázána. Některé z nich můžete užívat jako podpůrné prostředky. Při příjmu vyvážené stravy není jejich dodatečné zařazení nutné. V případě potřeby se doporučuje vitamín E a C, případně některý z multivitamínových přípravků. Dejte pozor na vysoké dávky vitamínu A. Zařazení vitamínových přípravků do léčby konzultujte s lékařem.

  Cílem léčby je zbavit organismus přítomnosti viru. Standardně se užívá kombinace interferonu a ribavirinu. Oba léky mohou mít řadu nežádoucích účinků. Možnosti léčby mohou doplňovat podpůrné rostlinné a vitamínové prostředky.

Na poruchu funkce Vašich jater mnohdy upozorní rutinně provedené vyšetření krve. To obvykle odhalí zvýšení hladin jaterních enzymů. Co to vlastně jsou jaterní enzymy? Enzymy jsou látky zapojené do chemických reakcí zajišťujících energii. Vyskytují se ve všech buňkách. Některé z nich jsou však specifické pouze pro buňky jaterní. Ve všech zdravých játrech probíhá obměna buněk. Staré zanikají, nové vznikají. Přitom dochází k uvolňování enzymů do okolí. Každý člověk proto má i za normálních okolností v krvi nízkou hladinu jaterních enzymů. Při poškození jater dochází k masivnímu vyplavení enzymů a zvýšení jejich hladiny v krvi.

Enzymy

Základním enzymem budícím podezření na zánět jater je alaninaminotransferáza (ALT). Zvýšená hladina ALT však není stoprocentní známkou hepatitidy C. Hladiny enzymu může zvyšovat i obezita nebo některé léky.

Hodnoty ALT se mohou v průběhu Vašeho onemocnění měnit podle vývoje poškození jater. Třetina pacientů trpících chronickou hepatitidou C má dokonce normální hladiny ALT.

Další enzymy produkované játry jsou aspartátaminotransferáza (AST), gama-glutamyltransferáza (GMT) a alkalická fosfatáza (ALP). Zvýšená hladina jaterních testů vyžaduje další pátrání po příčině.

O funkcích Vašich jater vypovídají i další hodnoty krevního vyšetření. S jejich stavem bezprostředně souvisí hladiny bilirubinu, albuminu, cholesterolu a koagulačních faktorů. Poškozená játra nejsou schopna vylučovat bilirubin, jeho hladina ve Vaší krvi proto stoupá. Vázne tvorba bílkovin a hodnoty krevního albuminu tak naopak klesají. Přítomnost koagulačních faktorů ověřují testy srážlivosti krve (protrombinový čas).

• Poškození jaterních buněk a žlučovodů: roste ALT, AST, ALP, GMT, železo, bilirubin.
• Porucha jaterních funkcí: roste bilirubin; klesá albumin, protrombin, cholesterol.

ELISA testy

Co se skrývá za krásným ženským jménem? Testy ELISA (Enzyme-Linked ImmunoSorbent Assay - enzymová imunoanalýza) se používají ke stanovení koncentrace protilátek v organismu. Jsou nejdůležitějším testem při stanovení hepatitidy typu C. Máte zvýšené jaterní enzymy a pozitivní vyšetření protilátek proti "Céčku" (anti-HCV)? S největší pravděpodobností máte chronickou hepatitidu typu C.

I přes svou vysokou přesnost však nejsou ELISA testy neomylné. V některých případech mohou dát "falešně pozitivní" výsledek. Takový test vychází pozitivní, i když protilátky nejsou ve skutečnosti v těle přítomny. Proto je výsledky nutno dále ověřit citlivějšími testy.

Nic není stoprocentní

Jak moc se můžete na výsledky testů spoléhat? Odpověď jako od Šalamouna. Jak kdy. Testy stanovující přítomnost protilátek proti viru hepatitidy C v organismu mohou být zatíženy řadou chyb. Jejich největší nevýhodou je fakt, že nedokáží zjistit přítomnost viru v prvních 2 až 3 týdnech od vystavení nákaze. V tomto období se ještě nestihnou protilátky vytvořit a testy jsou proto ještě negativní. Falešně pozitivní výsledky mají několik příčin:

• můžete mít v organismu protilátky i když jste se viru hepatitidy C zbavili samovolně (10 procent osob)
• protilátky mohou ve Vaší krvi zůstávat i po vyléčení infekce
• malé děti mohou získat protilátky přes placentu z organismu matky (tyto protilátky zmizí během několika měsíců po narození, proto se testování na přítomnost HCV provádí až v jednom roce věku)

Hledá se virus

Existují testy, které zjišťují samotný virus hepatitidy C ve Vaší krvi a játrech a to již za 1 týden po nákaze. Používají se k potvrzení přítomnosti viru a k určení tzv. virové nálože - počtu virů přítomných ve Vašem organismu.

PCR

Test PCR (Polymerase Chain Reaction) se používá ke zjištění viru. Stvrzuje diagnózu "Céčka". Může se použít i pro stanovení virové nálože. Z té jde odhadnout jak bude Váš organismus reagovat nebo jak reaguje na léčbu. Vyšší virová nálož komplikuje léčbu a snižuje naději na její úspěch.

  Diagnózu hepatitidy C stanoví výsledky krevních testů. Testy určují přítomnost protilátek nebo samotného viru. Pro vyloučení možnosti chyby, se provádí několik různých vyšetření.