Hepatitida C

Virus hepatitidy C byl objeven až koncem 80. let 20. století. Šlo snad o nově vzniklý virus? S největší pravděpodobností ne. Do té doby jsme znali pouze dva základní typy virových hepatitid - typ A a typ B. Ne všechny případy virových zánětů jater však bylo možné takto zaškatulkovat. V sedmdesátých letech s začaly množit případy nevysvětlitelných zánětů jater u pacientů po krevní transfusi. Choroba si pro svůj neznámý původ vysloužila jméno non-A non-B hepatitis. Podle vědců za ni mohlo hned několik virů současně.

Původce onemocnění objevil až v roce 1989 výzkumný tým doktora Michaela Houghtona ze společnosti Chiron Corporation. Svět poznal "Céčko". O rok později se podařilo vyrobit protilátky a získat tak způsob zjištění jeho přítomnosti v krvi. V roce 1992 bylo zavedeno plošné testování dárců krve. V roce 1995 se poprvé podařilo zobrazit virus pomocí elektronového mikroskopu.

Epidemie "Céčka"

Jak je možné, že virus zůstával celá léta bez povšimnutí a pak najednou vyvolal epidemii? Transfúze a drogy. Pro vysvětlení je potřeba uvědomit si způsob přenosu viru a připomenout historii.

Virus se přenáší převážně nakaženou krví. První obrovskou rizikovou skupinu tvoří pacienti, kteří obdrželi transfusi krve. Druhou reprezentují uživatelé nitrožilních drog.

Do 40. let 20. století se krevní transfuse prováděly jen ojediněle. Jejich široké rozšíření si vynutily až potřeby druhé světové války. S dalším vývojem medicíny se krevní transfuse staly rutinně prováděným výkonem.

60.léta ve znamení společenské revoluce přinesla masivní rozšíření uživatelů drog. Používání společné jehly několika lidmi bylo běžným jevem. Pozvolný nástup onemocnění a jeho vleklý průběh s minimem viditelných příznaků způsobují, že se mnoho pacientů z této generace dozvídá o své chorobě až dnes...

Jak to s ním vypadá?

Je "Céčko" jen další obyčejná "žloutenka"? Nově vzniklá hrozba viru HIV a jím vyvolaného onemocnění AIDS ne zcela právem odsunula hepatitidu C na okraj zájmu veřejnosti. Ne každý si uvědomuje závažnost onemocnění. "Céčko" se však stává velkým zdravotním problémem dneška. Jeho chronickou formou trpí podle odhadů přes 175 milionů lidí na celém světě - to jsou přibližně 3 procenta světové populace!
 

Jen ve Spojených státech přibývá každoročně přes 30 tisíc nových případů. V České republice zatím neexistuje cílený registr osob infikovaných "Céčkem". Podle údajů z roku 2002 je v ČR virem infikováno 0.1-0.2% obyvatel. To je asi 20 tisíc osob. Očekává se však strmý nárůst. Tento nárůst ale není dán nově vzniklými případy infekcí. Jde spíše o nově odhalené nákazy vzniklé v minulosti.
 

Průběh onemocnění může být velmi nenápadný. Po několika letech skrytého poškozování jater si však virus vybírá krutou daň. U třetiny nakažených dochází k přestavbě jaterní tkáně, cirhóze, s následným omezením nebo ztrátou jejich funkcí. Bez transplantace následuje smrt na jaterní selhání. S chronickou hepatitidou a cirhózou je spojeno i zvýšené riziko rakoviny jater. Ta se rozvine až u 20 procent cirhotiků. Hepatitida C představuje přibližně třetinu onemocnění jater vyžadujících transplantaci tohoto orgánu.

Na rozdíl od ostatních virových zánětů jater přechází typ C v 60 až 90 procentech případů do chronicity