Virus

S kým máme tu čest

Viry jsou nejmenší a nejjednodušší známé formy života. Mohou vyvolávat onemocnění rostlin, živočichů i člověka (virózy). Virus nemá vlastní buňku, obvykle jej tvoří jen jeho genetická informace, "nukleová kyselina - DNA nebo RNA" zabalená v bílkovinném obalu. Množit se může proto pouze v buňkách jiných organismů.

Virus dokáže změnit napadenou buňku v jakousi továrnu, která podle vzoru vyrábí tisíce virových kopií. Po vyčerpání své výrobní kapacity buňka zaniká, nově vytvořené viry se uvolňují a napadají další Vaše buňky v okolí. Někdy je za zánik buňky zodpovědný vlastní imunitní systém hostitele infekce. Zánik většího množství buněk se již projeví chorobou.

Virus není okem patrný. Příznaky žloutenky však na sobě pozorovat můžete. Máte-li nějaké podezření, neváhejte a objednejte se k lékaři. I nepatrný virus může být příčinou onemocnění s vážnými následky.

Viry způsobují celou řadu lidských onemocnění. Od běžné rýmy přes záněty jater až po AIDS a některá nádorová onemocnění. Jednotlivé druhy obvykle napadají určité typy tkání - virus pneumonie způsobuje zápal plic, za záněty jater odpovídají tzv. hepatotropní viry.

Studium virů umožnily až výkonné elektronové mikroskopy. Představu o nepatrné velikosti virových částic si můžeme udělat z následujícího výpočtu. Virus hepatitidy C měří v průměru 50 nanometrů (tj. 50 miliardtin metru, 50.10-9 m). 200 000 takových virů naskládaných vedle sebe by tedy vytvořilo řadu dlouhou pouhý jeden centimetr!

Lidské tělo se proti vniknutí viru do buněk a jeho množení brání tvorbou speciálních bílkovin - protilátek. Průkaz protilátek proti viru v krvi patří mezi důležité diagnostické metody. Je to známka toho, že se organismus s určitým virem setkal.

Virus "Céčka"

"Céčko" pochází z vybrané rodiny. Jeho vzdálení příbuzní vyvolávají obávanou žlutou zimnici (horečky se žloutenkou cestovatelů do tropů) a horečku Dengue (horečka, bolesti, strnulost a masivní krvácení po štípnutí komárem v subtropech). Přitom se jedná o nevinně vypadající "kuličku". Ukrývá v sobě jen jedno vlákno ribonukleové kyseliny (RNA - odtud příslušnost k RNA virům).

Virus napadá jaterní buňky a množí se v nich. Způsobuje tím vážné poškození až zánik mnoha z nich. Vzniká zánět a jizvení tkáně (fibróza). Nově vznikající viry se od své předlohy mnohdy liší. Odchylky jsou způsobeny chybami při kopírování (replikaci), tzv. mutacemi. Vzniká řada virů lišících se ve svých povrchových strukturách (antigenech).

Mutace viru dokážou "zamotat hlavu" celé obraně organismu. Již vytvořené protilátky míří na "staré" viry, nových si nevšimnou. Díky tomu choroba stále uniká přirozeným obranným mechanismům těla. Stejně tak určitá cílená léčba není schopna dostatečně rychle reagovat na změny vlastností nových virů. Proto až 90 procent infekcí HCV přechází do chronicity!
 

Mutované viry také přímo ovlivňují jakým způsobem bude choroba probíhat a jak bude reagovat na léčbu.

Každý z nás je jedinečný. Díky různé genetické výbavě vypadáme každý jinak. Podobně se chovají i viry. Různé kombinace genů v jejich RNA je dělí do několika skupin - genotypů. Ty mohou za odlišnosti. Pozměněný virus vyvolává jinak probíhající zánět jater a reaguje jinak na léčbu. Na celém světě existuje nejméně šest různých genotypů HCV.
 

Viry se množí pouze v napadených buňkách. Virus hepatitidy C má značnou schopnost mutovat. Rozdíly mezi jednotlivými podtypy způsobují odlišnosti v průběhu i léčbě choroby.